Choď na obsah Choď na menu
Reklama
Reklama
 


Maltské megalitické chrámy

24. 8. 2010

Maltské megalitické chrámy + Hypogeum

Obecně:

Do dnes se vědci přou, která civilizace postavila a zanechala po sobě úžasné megalitické chrámy. Nazývají se megalitické proto, že se zde manipulovalo s obrovskými bloky kamenů, které byly skládány na sebe bez žádné vyspělé techniky. První obyvatelé se na Maltě objevily přibližně 5000 let. př. n. letopočtem a byli původem ze Sicílie. V době o tisíc let později vznikají tyto obdivuhodné chrámy. Civilizace, která stavěla tyto chrámy, po sobě nezanechala žádné stopy. Dodnes se neví, zda tito lidé Maltu na stálo obývali, nebo sem jezdili pouze pro rituální obřady. Uctívali zde Matku Země - bohyni plodnosti, jejíž sošky se našly téměř všude a jejíž tvary byly vskutku megalitické. Většinou sem přinášeli různé druhy ovoce a zvířata a vše obětovávali na oltářích vytesaných z kamene. Civilizace, která tyto chrámy stavěla se na Maltě dále nevyvíjela. Stopy po ní se ztrácejí okolo roku 2500 př. n. letopočtem. Má se za to, že ostrovy opustily kvůli nedostatku vody. Málokdo ví, že tyto chrámy jsou mnohem starší než slavná Cheopsova pyramida v Egyptě, která byla dokončena v půli třetího tisíciletí před n. letopočtem. Chrámy na Maltě nepůsobí dojmem, že by se na nich pravěcí stavitelé učili první krůčky svého řemesla. Způsob jak jsou stavěny, jak jsou kameny pokládány na sebe rozhodně ukazuje na zkušené inženýry, kteří stavěli podle plánů, a rozhodně věděli, jak co mají dělat. Je patrné, že hmotnost kamenných kvádrů jim vůbec nepůsobila žádné omezení. Návrhy chrámů a výkresy na papíře jim nahrazovaly malé modely složené z měkkého kamene. Několik se jich dochovalo do dnes a jsou k vidění v Archeologickém muzeu ve Vallettě. Tyto modely nám ukazují, že stavitel měl jasnou představu o svém díle.


Všechny chrámy byly budovány podle jakési osnovy, přičemž nenajdeme dva úplně stejné. Na první pohled chrámy působí jako neuspořádané bludiště malých a větších sálů spojenými chodbami. Pokud se pozorně podíváme na půdorys chrámů - připomíná nám jetelový list. (Náčrty půdorysů je rovněž možno vidět v Archeologickém muzeu). Někdy je tento trojlístek doplněn dalšími listy až po velké komplexy. Nejnavštěvovanější komplexy jsou Hagar Qim a Mnajdra, které leží na jižním pobřeží Malty. Tyto dva chrámy jsou od sebe vzdáleny jen několik stovek metrů. U chrámu Hagar Qim nás uchvátí hned vstupní brána do komplexu. Tvoří ji jak jinak mnohatunové skalnaté bloky, jejich vyzdvižení a sestavení do sebe muselo být velkým problémem pro tehdejší stavitelé. Ale oni jakoby to zvládali s lehkostí a jakousi elegancí, a vůbec jim nevadilo, že tento druh stavitelství před nimi ještě nikdo nedělal, a nikdo dlouho po nich dělat nebude. Další pozoruhodný komplex je na ostrově Gozo. Tento areál patří na Maltských ostrovech k těm největším. Půdorys tvoří vlastně dva jetelové listy jakoby srostlé k sobě. Další záhadou je podzemní chrám nebo pohřebiště zvaný Hypogenium, který se na rozdíl od nadzemních komplexů dochoval téměř celý. Tento chrám se skládá z několika desítek jeskyní, většinou uměle vytvořených, několik jích je přírodního původu. V jeskyních se našlo spoustu kostí, které, jak vědci určili jsou staré přes 5000 let. Není však vyloučeno, že komplex vznikl mnohem dříve, než se tam začalo pohřbívat. Vědci se domnívají, že nadzemní chrámy sloužili pro komunikaci s běžnými božstvy, Hypogenium bylo cosi, jako brána, jíž se zemřelí vraceli zpět do lůna Matky Země. Všechny chrámy jsou pro nás stále velkou neznámou, kdo byli lidé stavějící tyto chrámy, odkud měli potřebné znalosti na stavění těchto megalitických komplexů? Tyto a jiné otázky nám vyvstávají v hlavě po prohlídce vskutku neuvěřitelných staveb. Je neuvěřitelné, že na tak malé ploše jakou nesporně mají Maltské ostrovy, můžeme pozorovat vývoj civilizace od 5000 let před n. letopočtem až do současnosti. Je málo zemí, které se mohou pyšnit takovou bohatou historií, jako Maltská republika.

Chrám Hagar Quim:

Monumentální kultovní okrsek Hagar Qim je působivým příkladem megalitické architektury na Maltě. Celý komplex je tvořen několika propojenými svatiněmi.

Maltsky tento název znamená "svaté kameny" a označuje impozantní megalitickou stavbu na holém kamenitém návrší. Je odtud nádherný rozhled na moře s ostrovem Filflou. Areál chrámu byl zasypán zeminou a objeven teprve roku 1839, kdy začaly první neumělé pokusy o jeho odhalení, až roku 1910 se objevil v podobě jakou můžeme vidět i dnes. Na jeho území bylo nalezeno sedm asi 25 cm vysokých a bezhlavých "bohyň plodnosti". Oltář s motivy rostlin byl přenesen do archeologického muzea ve Vallettě, na místě však návštěvník uvidí vůbec největší megalit a to 7 metrů vysoký a 20 tun těžký a několik menších oltářů na piedestalech a betyl, cylindrický vztyčený kámen. Chrám Hagar Qim pochází z ggantijské a tarxinské fáze neolitu, z doby měděné, tedy z let 3600 až 2500 let př.n.l. Nevíme nic o víře, zvycích a vůbec o kultuře lidí, kteří tento i ostatní chrámy postavili, můžeme se jen dohadovat a vyslovovat teorie. Museli být vysoce techničtí, jestliže dokázali vztyčit takové masy kamene. Jejich estetičnost dokazují motivy na kamenech. Hagar Qim má na rozdíl od ostatních chrámů apsid pět, ty jsou spolu s malými "komorami" mezi sebou propojeny, avšak ne pravidelně a proto se usuzuje, že byly stavěny zvlášť a že až později byly spojeny všechny do jednoho celku, který byl možná pod společnou střechou.

Chrámy Ggantija:

Neolitické chrámy Ggantija

(Džgantija) jsou nejzachovalejší na celém Maltském souostroví. Patří spolu s dalšími stavbami na Maltě k nejstarším stavbám postaveným lidskýma rukama na volném prostranství. Jsou datovány do období 3600 až 3200 před naším letopočtem, do doby měděné. První vykopávky v Ggantiji začaly už roku 1827 a byly prováděny chaoticky a špatně, mnohé se však podařilo napravit. Jde o dva "chrámy" vedle sebe, oba sestávají z půlkruhovitých apsid, první chrám s pěti, druhý se čtyřmi. Ggantija je klasická megalitická stavba. Sestává ze dvou chrámů, z nichž každý má pět samostatných síní. Oba chrámy mají společnou venkovní zeď, ale dva samostatné vchody. Neolitiské chrámy Ggantija Ggantija je velmi dobře zachovalá stavba a velikost mnoha stavebních kamenů je úctyhodná. Zevní zdi jsou z tvrdšího kamene než zdi vnitřní a obě stavby musely být zastřešeny, avšak střechy se pochopitelně nedochovaly. Větší chrám je starší a jeho osa směřuje k jihovýchodu, podobně jako u chrámů Hagar Qim a Mnajdra na Maltě, proč tomu tak je, nevíme. V obou chrámech se našly četné reliéfy vyřezané do kamene (jeden z nich s hady je v archeologickém muzeu na Cittadelle). Nalezené kamenné sošky zobrazují bezhlavé "tlusté bohyně"(bývají ve vallettském archeologickém muzeu a často putují po výstavách v zahraničí). Menší chrám byl na památky chudší. Gozo má hodně legend jedna z nich (nejznámější vypráví, že obrovské kamenné stavby postavila před 5500 lety obryně Samsuna z vesnice Qala, která si pro stavební materiál, ony veliké balvany, chodila až na útesy u Ta´Cenc. Sílu jí dodávala strava složená z bobů a vody. Její osud byl však smutný, jednoho roku byla neúroda, nikdo jí žádné boby neposkytl a tak zemřela hladem, nezvyklá jíst jinou stravu.

Tarxienské chrámy:

Tarxien

Tarxienské chrámy patří k nejvýznamnějším památkám na Maltě (bohužel jsou těsně obklopeny budovami z 20.století). Pocházejí ze stejnojmenné fáze budování chrámů (tj. z let 3000 až 2500 př.n.l.) a jsou čtyři - Jižní, Střední, Východní a poslední Časný, který ještě není archeologicky zcela odhalen a konzervován. Každý z chrámů má poněkud odlišnou koncepci i výzdobu. V Jižním chrámu uvidíte bezhlavou sochu "bohyně plodnosti", velmi statnou ženu, která musela (i s hlavou) měřit alespoň 2,5 metru. Ve Středním, nejmladším chrámu jsou tři apsidy namísto obvyklých dvou. Kameny chrámů jsou zarudlé - snad proto , že kultura budovatelů chrámů před 4500 lety zanikla nějakou přírodní katastrofou. Pozoruhodné jsou například díže, velké nádoby, z nichž ta větší je vydlabána v jediném kusu kamene. Východní chrám se zachoval jen opravdu málo a ještě méně zbývá z Časného. Maltská muzea obsahují mnoho artefaktů nalezených v těchto chrámech. Mezi nalezenými artefakty byla i spodní část této, přibližně dvoumetrové sochy. Právě v Tarxienském chrámu můžete vidět nejvíce artefaktů napovídajících život lidí v těchto kamenných chrámech.

Mnajdra:

Megalitický komplex Mnajdra je od chrámu Hagar Qim vzdálen jen 480 metrů pěší chůze. Pochází ze stejné fáze doby měděné(3000-2500 let př.n.l.) a je překvapivě zachovalejší než chrám předchozí. Archeologické práce při jeho odhalování započaly roku 1840. Jde o komplex tří chrámů, z nichž jeden (Trojlístkový - Trefoil) na severovýchodní straně je zarostlý bujnou vegetací. Střední (Middle) chrám svým půdorysem - dvěma elipsovitými apsidami - naznačuje, že byl rovněž zasvěcen "bohyním plodnosti a zrodu" a že věřící při rituálu spojeném s fertilitou vstupovali jakoby do ženského lůna. Nižší (Lower) chrám vyvolává vědecké disputace, zda jde o sluneční observatoř či nikoli. Osa východu a vchodu směřuje přesně do místa, kde při jarním a zimním slunovratu dopadají první sluneční paprsky, doslova i dnes se přesně dotýkají hran těchto kamenů. Použití soudobé počítačové techniky odhalilo, že k takovému přesnému umístění dojde náhodně pouze v poměru 17,576,000,000,000 ku jedné, jinými slovy byla by to krajně nepravděpodobná náhoda. Nebylo tedy těžké, kdy byl tento chrám postaven, bylo to roku 3700 př.n.l. Tento kamenný kalendář pomáhal místním obyvatelům v plánování zemědělských pracích a zřejmě i náboženských obřadů.

Hal Saflieni (Hypogeum):

Rozsáhlé kultovní místo a pohřebiště asi sedmi tisíc zemřelých, Hal Saflieni objevili archeologové v roce 1902. Rozkládá se na 799 metrech čtverečních. V přibližně devítimetrové hloubce se nachází trojpodlažní Hypogeum - bludiště chodeb, pohřebních komor, výklenků a hal s pečlivě kamenicky zapracovanými stěnami. S největší pravděpodobností sloužilo zároveň jako centrum vzdělávání kněžek. Svědčí o tom řada nalezených kultovních předmětů, umístěných v archeologickém muzeu ve Vallettě. Střed areálu tvoří Velká hala, jejíž hladké stěny zdobí spirálovité motivy. Celý monument vytesaný do vápenců nese typické znaky stavby povrchové. Je jediným známým příkladem podzemní stavby z doby bronzové. Dlouhou dobu si mohli návštěvníci prohlédnout pouze model Hypogea v archeologickém muzeu ve Vallettě, skutečné Hypogeum bylo uzavřené. Nedávno Malťané vzácnou památku opět zpřístupnili.

 
Reklama